PETR GINZ.CZ

PETR GINZ – ZÁPISKY O BUDHISMU – TEREZÍN 1944

(přepis textu začínající na originálu na straně dole v kroužku očíslované 122 a nahoře na stránce číslem 3)

 

… v Indii představa nejvyšší, věčné bytosti božské, která oživuje svět a jejímž odleskem jsou budhové i hlavní Budha.

 Budha zavrhuje oběti, při nichž jsou zabíjena zvířata, a schvaluje jen jedinou, totiž vytrvalou almužnu, která je požehnanou obětí. Místo modlitby má budhismus soustředění, jehož účelem (u mnichů) je oprostit ducha od všeho pozemského. Skoro jedinou modlitbou laika je do nekonecna odříkávaná věta: Om mani padme hum (V pravdě ty drahokame v lotosu. Amen).

 

Brahmanismus učí stěhování duší.

Tuto nauku Budha zamítá a přímo popírá existenci duše jako nositelky životní činnosti. Není duše, nýbrž jen postupná řada stavů a stejně není ani tělo. U budhistů tedy nelze mluvit o stěhování duší, nýbrž jen o obnovování života znovuzrozením.

 Nauka pro laiky spočívá ve „třech klenotech“. Když je člověk třikrát slavnostně vyřkne, stává se budhistou: Beru útočiště k Buddhovi (vírou), beru útočiště k zákonu, beru útočiště k obci (budhistické).

 Zákon vrcholí v 5 přikázáních. Nezabiješ, nepokradeš, nebudeš žíti nečistě, nebudeš lháti, nebudeš píti opojných nápojů. Tato přikázání je s to zachovati jen ten, kdo potlačí své vášně a oprostí své srdce. Toto oproštění je láska. Kdo miluje, má z toho osm výhod: Spí dobře, dobře se probouzí, nemá špatných snů, lidé ho mají rádi, všichni tvorové ho mají rádi; bohové ho ochraňují, oheň, jed a meč nic proti němu nezmohou; a když i nic jiného si nepřivlastní vejde do nejvyššího nebe.

 Budhističtí mnichové mají podle požadavků Buddhových žíti v naprosté chudobě, v bezženství a mají vésti odříkavý život. Pro ně platí ještě pět dalších přikázání. Nejísti v čas nedovolený, neúčastnit se tance, zpěvu, hudby a divadla, neužívati věnců, líčidel a ozdob, nespati na vysokém nebo širokém loži a nepřijímati zlata ani stříbra. Mnich smí mít jen osm (8) věcí. Trojí oděv, pás, hrnec k žebrání, břitvu, jehlu a síto k cedění vody (aby při pití neusmrtil nějakého živého tvora).

 

 Gotama nebyl první ani poslední budha. Před ním jich bylo 24 a po něm přijdou jiní. Není možné, aby byli současně dva Budhové na světě nebo aby se Budhou stala žena. Příští Budha se bude jmenovat Maitreja a Gotama jeho příchod předpověděl.

 Vedle universálních Budhů jsou Budhové individuální (živí Budhové), kteří bez cizího přispění dosáhli pravého poznání, ale nejsou tak dokonalí, aby poznanou pravdu mohli hlásat světu. Jejich návrat do života se zjistí dvě až tři léta po jejich smrti. Nejsou to praví Budhové, čehož důkazem je právě jejich nové zrození. Skutečný Budha se již nikdy nerodí po své smrti.

Z Indie se rozšířil Budhismus ve 4. století po Kr. do Číny a stal se tam r. 1206 státním náboženstvím. V Číně se různí v sektu Foistů, jež neuznává žádné hlavy a každý klášter tvoří samostatnou obec. (Budha neustanovil, aby jeho společnost měla nejvyšší hlavu) dále sektu Lamaistů, která má nejvyšší hlavu ve Lhase.

 Z Indie a Činy se budhismus dostal do Tibetu, kde byl v polovici 8. století zřízen mnišský řád a zorganizován lamaismus (lama, církevní hodnostář). Poslední reformy provedl v 15. století Tsong-napa , skoro současník m. J. Husi a svou reformátorskou činností mu velmi podobný, jehož pátý nástupce se stal prvním dalajlámou. Za tímto jde v hodnosti trašilama z kláštera Trašilhympo (v Dzigatse, hl. městě provincie Tsamy.

Budhismus, který v Tibetu kázali hinduističtí misionáři, velice se lišil od původního buddhismu, protože přijal mnohé z tantrismu, který se v Indii a Nepálu udržel až po naše časy. Tantrismus je staré náboženství, plné hrubých pověr, odporných obřadů, psychických metod, filozofických teorií velmi různé ceny. Podobné teorie a praktiky existovaly již dříve v Tibetě u šamanistických bonů a proto se nic nestavělo proti částečnému smíšení nového náboženství se starým, které domorodce až dosud vyznávali. V tibetském buddhismu se udrželo mnohé z věrouky a obřadů bonů a bonové zase přijali četné prvky buddhistické. Praví šamanové pod jménem ngagspů se připojili k lamaistickému duchovenstvu, ale zaujímají tam oddělené místo a jejich úlohou je hlavně styk s démony.

 

Málo cizinců se dostalo k dalajlamovi, uzavřeném ve svatém městě v Zemi sněhů. (Svého času se z politických důvodů uchýlil do Indie). Neposkytuje audienci evropským ženám.

 Nazývají jej Vševědoucím (thamsčed mkjenpa).

 Britská výprava, která násilně vnikla do jeho území a roztahovala se v hlavním městě přes kouzla a čáry největších divotvorců, dalajlamu patrně přesvědčila, že cizí barbaři vynikají nad něho silou. Ale neotřásla jeho přesvědčením o duševní méněcennosti bělochů a v tom sdílel obecné mínění všech Asiatů od Cejlonu až k severní hranici Mongolska.

 Spadl z oblak, když jsem mu řekla, že už před mým narozením byl do francouzštiny přeložen text jedné z buddhistických knih, kterých si lamové nejvíce váží. Byl to fakt, který nerad připouštěl a snažil se snížit jeho cenu. „Jestliže se někteří cizinci opravdu naučili naší řeči a četli naše posvátné knihy, unikl jim jejich smysl.“

 

Žehnání:

 Řídí se dle vážnosti, kterou chová lama k žehnanému.

 1. Položiti obě ruce na naši hlavu

 2. –„- jednu ruku –„-

 3. Dotknutí se dvěma či jedním prstem.

 4. Lama se dotýká naší hlavy hedvábnými stuhami různých barev, upevněnými na držadle.

‚Ve všech těchto způsobech je přímý či nepřímý styk lamy s věřícími, protože požehnání nespočívá v dovolávání milosti boží, nýbrž má býti na osoby vylita blahodárná síla prýštící z lamy.

--------------------------------------------

Naldžorpa („ten jenž dosáhl dokonalého klidu“. Mystický asketa, který má magickou moc). Pohrdá požehnáním dalajlámovým, protože nemá d.v sobě sílu, kterou by mohl sdílet.

--------------------------------------

Horská stezka, po které jsme se ubírali, vnikala do Himalájí, té posvátné země hinduských tradicí. Letní sídla, která zřídili cizinci na jejím pokraji, ještě příliš nezměnila jejího vzhledu. Několik km od velkých hotelů, ve kterých se tančí při zvuku jazzu, ujímá se panenský les svých práv. Od údolí s bujnou džunglí až po vrcholky pokryté věčným sněhem celá země se houpe v nevýslovném ovzduší tajemství.

---------------------------------------

Podle Tibeťanů jsou meteorologické úkazy dílem démonů nebo kouzelníků. Krupobití jest jednou z jejich oblíbených zbraní. Démoni ho užívají, aby znesnadnili pouti do svatých míst a divotvorní lámové, aby zamezili nevídaným hostům vstup do svých obydlí a aby od nich odvrátili lidi vlažného srdce, kteří by se chtěli stát jeho žáky.

----------------------------------------------

Mniši nízkého duchovenstva pro práci nepociťují touhy osvítit se.

------------------------------------------------

Cizí autoři říkají lamové všem členům lamaistického duchovenstva. V Tibetě však mají na titul lamy právo jen církevní hodnostáři: tylkuové, opati velkých klášterů a klášternící s nejvyššími universitními hodnostmi. Ostatní – trapové. Při oslovení se dává titul lamy všem starším a učeným klášterníkům.

 Pravověrný budhismus zakazuje všechny náboženské obřady. Lamaističtí učenci ochotně připouštějí jejich zbytečnost, co se týká duchovního osvícení, jež může býti dosaženo jen rozumovým úsilím. Většina však vychvaluje některé obřady při sledování jiných cílů, jako jest léčení nemocí, hmotné blaho, podmaňování zloduchů a vedení duší zemřelých na onen svět.

 V některých vesnicích má lamaistický kněz konkurenci v kouzelníkovi. Ačkoli je lama ve větší vážnosti, přece čarodějník bon (Bon je kouzelník a medium zároveň. Tibeťané se k němu uchylují, když se zdá, že lamova magická moc nedostačuje. Bon koná jen krvavé obřady a vždycky vyžaduje obětování nějakého zvířete. I žena může být bonem. Velmi často se, dle víry domorodců, přirozený dar bonství přenáší dědičně), stoupenec starého náboženství domorodců, nebo kouzelník ngaspa jsou pokládáni za obratnější, když jde o styk s démony, kteří nějak škodí živému nebo duši zemřelého.

---------------------------------------------

 

Lama vytahuje z umírajícího duši

Zaslechla jsem krátký a ostrý výkřik, nepodobný žádnému křiku zvířecímu 2x. Pod stromy seděli dva rozjímající mniši a měli sklopené oči. „Hik“ vykřikl jeden podivným hlavovým hlasem. „Hik“ opakoval druhý za několik okamžiků. A tak pokračovali, nemluvíce a nehýbajíce se, a po každém výkřiku dlouho mlčeli. Všimla jsem si, že vydávali ten výkřik s jakousi námahou, jakoby jej vyráželi z hloubi útrob. Po nějaké době jsem spatřila, jak si jeden z mužů sáhl na hrdlo s výrazem bolesti v tváři. Obrátil se a vyplivl pramínek krve. – Zastrkují na temeno hlavy stéblo, aby poznali, zda se v otvoru udrží děrou, kterou tato magická slabika dělá na temeni hlavy.

 hik – phet. Lama půjčuje hlas mrtvému.

------------------------------------------------------

Pití je u Tibeťanů často vášní.

---------------------------

Davanámp je autorem jediného slovníku anglicko – tibetského.

---------------------------------------------

gelmg – pa = člen reformované sekty založené r. 1400 a nazývané „žluté čepice“

karmapa člen sekty „červených čepic“

-----------------------------------------

Oblíbený pokrm tibetský čaj s máslem a solí. Označení blahobytu: „Jejich rty jsou stále svlažovány čajem nebo pivem.“ Z úcty k mé budhistické pravověrnosti objevoval se při našich schůzkách jen čaj.

---------------------------------------------------------

Nezasvěcení se domnívají, že budhismus učí stěhování duší. To je omyl. Budhismus učí, že energie vzniklá duševní a tělesnou činností nějaké bytosti vyvolává nové duševní a fyzické jevy i potom, když tu bytost zničila smrt. Tibetští mystikové pronikli do toho hlouběji než většina ostatních budhistů. Učení filozofů pochopili jen ti nejduchaplnější. Široké vrstvy sice opakují pravověrné kredo: „Všechna skupenství jsou pomíjející, v osobě neexistuje žádné já , ale zůstávají při prostší víře v neurčitou bytost, která putuje ze světa na svět a přijímá různé podoby.

Lamaisté chápou toto putování zvláštním způsobem, velmi odlišným od názoru svých jižních souvěrců na Ceyloně, v Barmě a jinde. Podle nich uplyne delší nebo kratší doba mezi okamžikem smrti a okamžikem, v němž se nebožtík znovu zrodí v některém ze 6 druhů bytostí, kterými jsou: 1. bohové, 2. ne-bohové, druh Titánů 3. lidé 4. ne-lidé (geniové, duchové dobří, zlí, víly atd.) 5. zvířata 6. jidagové (obludné bytosti stále mučení hladem a žízní a obyvatelé různých očistců, v němž snášejí kruté bolesti.

Žádný z těch stavů není věčný. Smrt nastane pro všechny, pro bohy i jidagy a po smrti následuje znovuzrození, buď v téže třídě bytostí, nebo svými myšlenkami a činy v sobě vyvíjí příbuznosti, které je pak přivádějí do stavu bytí, jenž s nimi souvisí.

-----------------------------------------------------

„Thabs“ metoda, velice důležitá u lamaistů (zvláště maháyanistů )

„Kdo ví, jak si má počínati, bude žíti pohodlně i v pekle.“ Liší se tím od pravých budhistů. Omezeně.

---------------------------------------------------------------------------

 

Smrt

Rozjímající mniši zakusili pocitů smrti a nebudou tudíž překvapeni, co mají po smrti dělat. Putuje to, co je jedno z mnohých „vědomou(?)“, které rozeznávají lamaisté, vědomí svého „já“, jinak řečeno „touha žíti“. Od smrti není třeba tudíž konati obřady. U obecného lidu (řeholníci a laici nemají znalosti o smrti) tomu tak není. – Vysvětluje jim, když už zemřeli, čeho se nenaučili za svého života. Vysvětluje jim povahu věcí a bytostí, jež se jim objevují, uklidňuje je a hlavně jim neustále udává správný směr, kterým se mají brát. V prvé řadě se lama snaží zabránit, aby umírající usnul nebo upadl do agonie. Ohlašuje mu postupně odcházení různých „vědomí“ jež dříve oživovala jeho smysly: vědomí oka, vědomí nosu, jazyka, těla, ucha. V těle, nyní již necítícím, musí zůstati bystrá mysl a pozorná na zjev, který se odehrává. Má se tu docíliti, aby duch vytryskl se své schránky temenem lebky, neboť kdyby by unikl jinou cestou, bylo by jeho budoucí blaho vážně ohroženo. Toto vytahování ducha se provádí obřadnými výkřiky hik! phet! Než je pronesou, musí se lama hluboce soustřediti, ztotožniti s tím, který umírá a místo něho se namáhati, aby duch vystoupil k temeni lebky takovou silou, aby si tam prorazil otvor. Zasvěcení, kteří jsou s to provésti to vystoupení ducha k temeni hlavy sami pronášení hik! a phet!, když cítí svůj konec. Tak se mohou i zavražditi a někteří prý to činí. ---

 Duch zproštěný těla nastupuje pak podivnou pouť. Ačkoli podle lidové víry koná opravdovou cestu skutečnými místy obydlenými rovněž skutečnými bytostmi, učenější lamaisté ji pokládají za defilé subjektivních vidění, za sen, který si dělá sám duch pod vlivem svých různých snah a své bývalé činnosti ----  Někteří tvrdí, že hned po opuštění těla má duch přímé, jako blesk prchavé poznání svrchované skutečnosti. Je-li schopný zachytit toto světlo, je trvale osvobozen od „kola“ nových zrození a úmrtí, dosáhl stavu nirvany.

Takový případ je vzácný. Duch je obyčejně oslněn tím náhlým jasem. Couvá jsa tažen zpět svými nesprávnými pojetími, svým lnutím k individuální existenci, k svému „já“ a k rozkoším, pociťovaným prostřednictvím smyslů nebo mu i úplně uniká význam toho, co se mu zjevuje.

-----------------------------

Nebožtík si neuvědomí situaci, zlobí se, že nemůže provádět obvyklé úkony. Přesvědčí se o tom, když uvidí na písku své stopy prsty dozadu.

Jaký je to duch, který má nohy? Nemá jich duch, nýbrž éterické tělo, k němuž je připoután. Tibeťané věří ve dvojníka, stejně jako staří Egypťané. Za života v normálním stavu zůstává tento dvojník těsně spojen s tělem. Ale jisté vlastnosti mohou je od něj odděliti a on se pak může ukázati i jinde, něž kde je hmotné tělo, neb konati, nejsa viditelný, rozmanité cesty. Toto oddělování těla od jeho dvojníka se u některých osob děje bezděčně. Kdo se v tom vycvičili, mohou je provádět podle libosti. Oddělení není úplné, stále zůstává pouto, které spojuje obě formy a trvá delší nebo kratší dobu po smrti. Zničením těla je obyčejně, ale ne nevyhnutelně zničen i dvojník, v jiných případech může žíti déle. --- V Tibetě nalezneme lidi, kteří byli v letargii a vypravují o různých místech, kterými chodili (kraje obydlené lidmi, Bard, ráj, očistec). Delogové (vrátivší se z druhé strany). Vypravování delogů se liší, co se týká místa a příhod na cestách, ale celkem spolu souhlasí v tom, že líčí dojmy lži-smrti jako docela příjemné.

Dvojník může choditi po vodě skrze zdi, jeho tělo je mrštné a pružné. Provaz.

----------------------------------

Když umírající vydechne naposled, je oblečen do svých šatů obráceně, předek oděvu je vzadu. Potom je svázán do pozice Budhů. Ve vesnicích je tělo obyčejně kladeno do kotle. Když byla mrtvola vyňata, vymyje se kotel znečistěný hnilobou, upraví se v něm polévka nebo čaj a podává se účastníkům pohřebních obřadů.

(tento text končí na stránce označené v originále dole v kroužku číslem 139, nahoře pak 20a)